Prvním známým majitelem Samšiny byl v roce 1390 Jan Kule ze Samšiny a je mu připisován rozkvět náboženského kultu ve středověku. Jeho synové Jan a Ondřej museli odvádět Samšinskému kostelu 4 kopy grošů ročního důchodu.Tito páni měli ve znaku helmu, na které seděl pták.

Roku 1408 byl pánem Samšiny Jan Božička, který v té době byl jmenován Pražským zbrojnošem a proto byl majitelem pouhé 2 roky. Musel odevzdávat Kulovým synům2 kopy Pražských grošů.

V září roku 1410 téměř přenechal Samšinu nějakému Ctiborovi, který však toto sídlo nepřijal a Jan Božička mu odevzdával 8 kop grošů.

Potom se v Samšinských dějinách nalézá veliká mezera asi z důvodu husitských válek. V té době byl pravděpodobně pánem Samšiny zbrojnoš Sulikus.

Další zprávy jsou z počátku 16. století, kdy byl pravým vlastníkem samšinského statku Jindřich Seletický ze Samšiny.

Velmi významným majitelem Samšiny byli potomci slavného rodu Gerstorfů, kteří se stali pánem Samšiny v roce 1589. První z nich byl Oldřich Gerstorf z Malšic. Oldřich poprvé spojil sídla Samšiny, Mackova a Drštěkryj a vytvořil tak větší rytířské sídlo. Toto spojení se několikrát rozpadlo a zase spojilo dohromady.

Po Oldřichovi patřila Samšina Kryštofovi Gerstorfovi z Gerstorfu, který byl zasnouben s Agátou z Ryberstejna což byli poslední páni z tohoto rodu, protože vedli vzpoury proti císaři Ferdinandovi II a tak byli zbaveni všech svých statků.

Dalším majitelem Samšiny se stali páni z Hennersdorfu, kteří Samšinský statek získali levnou koupí od císaře Ferdinanda II. Prvním z tohoto rodubyl v roce 1648 Bedřich Hochbergr, který dal přistavit ke kostelu velký zvon. Pravdu těchto slov potvrzuje nápis na zvonu: „Ke cti a chvále boží jsem ulit byl od Donáta Portera v roce 1648. Bedřich Hochbergr, pán na Samšině.“

Po Bedřichovi Hochbergrovi následoval v roce 1673 v držení Samšiny Jan Jindřich Hochbergr – rytíř z Hennersdorfu, který dal v tomto roce přestavět kostel.

Jan Jindřich Hochbergr zanechal Samšinu své dceři Kateřině a ta společně se svým manželem Václavem Šťastným Mladotou ze Solopysk získala velké zásluhy na Kostele, protože zřídili postranní oltář Panny Marie. Kateřina z Mladotu darovala zdejšímu kostelu nový krásný stříbrný kalich s jejím jménem.

V roce 1690 koupil statek Jindřich Leveneur z Grönvaldu a měl statek v držení až do své smrti roku 1716.

Po jeho smrti koupil Samšinu v roce 1719 František Josef Šlik, který byl plný lásky ke svým poddaným, mysli nábožné a srdce šlechetného.V roce 1732 zapálili jezuité stodoly a tak František Josef Šlik vyzval všechny poddané na obranu svých osad a hrozil každému, kdo by zpět zůstal ztrátou statku.

Po roce 1741 vpadli Prusové do okolí Samšiny a podmaňovali si tyto statky.Vzali ženám muže a nutili je k válečné službě nebo je hnali jak stádo před sebou. Tyto hrůzy trvaly do konce července, kdy byl uzavřen mír.

Po smrti Františka Josefa Šlika byla paní Samšiny jeho choť Anna Josefa rozená hraběnka Krakovská z Kolovrat. Všem poddaným byla pravou matkou, všem utlačovaným byla strážníkem. Samšinu měla v držení do roku 1773.

Po té patřila Samšina pod velmi výnosný statek Jičiněves a paní zde byla kněžna Alžběta.

V roce 1791 byl statek prodán hraběti Josefu Šlikovi, který dal Samšinský zámek přestavit na farní budovu, kde i nadále bydlel farář. Po jeho smrti v roce 1806 se ujala správy statku jeho choť hraběnka Filipína Ludmila rozená z Noticů a Rhinek. Měla velmi dobré srdce, protože každému chudákovi , nešťastníkovi pomáhala jak se dalo. Když její syn František ze Šlikudosáhl v roce 1810 plnoletosti tedy 22 let, tak 5.ledna převzal slavnostním způsobem panství, měl také velmi dobré srdce s vřelým citem pro Blaho svých poddaných a také byl výborným vojákem. Zemřel v roce 1862 a protože neměl žádné děti , převzal správu nad tímto územím baron Enys Dr.Leopold Kloudný, což byl také poslední majitel Samšinského statku.